Predstavujeme vám najznámejších členov a sympatizantov Hnutia DiEM25 vo svete.
JULIAN ASSANGE
Julian Paul Assange (* 3. júl 1971, Townsville, Queensland, Austrália) je austrálsky internetový aktivista a publicista. Je známy predovšetkým ako zakladateľ, tlačový hovorca a šéfredaktor internetového portálu WikiLeaks. WikiLeaks sa dostali do medzinárodnej pozornosti v roku 2010, keď zverejnili sériu únikov informácií, medzi ktoré patrili videozáznamy o protiprávnom americkom útoku na Bagdad s vraždami nevinných ľudí a záznamy o vojne v Afganistane (júl 2010), záznamy o vojne v Iraku (október 2010) a Cablegate (november 2010). Po únikoch v roku 2010 začala vláda Spojených štátov trestné stíhanie vo veci WikiLeaks a 30. novembra 2010 bol na Assangea vydaný zatykač. Doteraz (april 2022) však nebol vydaný do USA, čomu sa súdne bráni a v čom ho podporujú ďalší aktivisti a organizácie vo svete ale aj na Slovensku.
NOAM CHOMSKY
Noam Avram Chomsky (* 7. december 1928, Philadelphia, Pensylvánia, USA) je americký lingvista mentalistickej orientácie, filozof, kognitívny vedec, politický aktivista a emeritný profesor jazykovedy na Massachusettskom technologickom inštitúte. Považuje sa za otca modernej jazykovedy a za vedúcu osobnosť analytickej filozofie. Od šesťdesiatych rokov 20. storočia je známy najmä ako politický disident, socialistický aktivista a anarchista.
Chomsky je známy aj ako pôvodca konceptu generatívnej gramatiky a ako zakladateľ generativizmu. Pod vplyvom marxistickej filozofie odmietol prirodzené charakteristiky reči a jazyka ako povrchné a vyhlásil, že reč a jazyk sa určujú hlbinnými štruktúrami, známymi ako univerzálna gramatika. Tieto myšlienky zhrnul vo svojom diele Syntactic Structures (slov. syntaktické štruktúry) vydanom v roku 1957, čo neskôr vyústilo do konceptu transformačnej gramatiky. Je aj pôvodcom Chomského hierarchie, ktorá je klasifikáciou tried formálnych jazykov a patričných tried gramatík podľa ich generatívnej sily. Preto ho považujú za priekopníka teórie formálnych jazykov, ktorá má nezastupiteľné miesto v teoretických základoch informatiky.
V oblastiach psychológie a jazykovedy Chomsky tvrdo kritizoval behavioristické tendencie, čím prispel k tzv. kognitívnej revolúcii a výrazne ovplyvnil filozofiu jazyka a mysle.
Od roku 1967, keď publikoval esej The Responsibility of Intellectuals (slov. zodpovednosť intelektuálov), v ktorej vystúpil proti vojne vo Vietname, je Chomsky známy ako politický komentátor, kritik zahraničnej politiky Spojených štátov, anarchosyndikalista a libertariánsky socialista, pričom sa v ich obhajobe opiera o idey obdobia osvietenstva. Chomsky tiež aktívne kritizuje kapitalistické zriadenie a venuje sa analýze masmédií a propagandy.
SLAVOJ ŽIŽEK
Slavoj Žižek (* 21. března 1949 Lublaň) je slovinský filosof a kulturní teoretik čerpající z filosofických tradic Marxe a Hegela a také z psychoanalytické teorie Jacquese Lacana.
Narodil se v Lublani ve Slovinsku, na Univerzitě v Lublani vystudoval filozofii a na Univerzitě v Paříži VIII psychoanalýzu. V roce 1990 kandidoval za Liberální demokracii Slovinska na prezidenta, nicméně neuspěl. Od roku 2005 je členem Slovinské akademie věd a umění.
Žižek často ve svých textech používá příklady z pop-kultury. Má také přínos k filmové teorii, jeho názory jsou shrnuty v rámci filmu Perverzní průvodce filmem.[1] Je známý pro své přednášky po celém světě, kde se vyjadřuje k aktuálním sociálním a politickým problémům. V těchto přednáškách a rozhovorech se často prezentuje jako marxista a komunista. U mnoha levicově smýšlejících lidí však vzbudil kontroverze[2] vyjádřením, že v amerických prezidentských volbách v roce 2016 by hlasoval pro republikána Donalda Trumpa namísto demokratky Hillary Clintonové.
Pro svůj nekonvenční přístup je nicméně považován za jednoho z nejobjevnějších filosofů současnosti. Časopis Foreign Policy ho v roce 2012 zařadil na seznam 100 největších světových myslitelů. Byl o něm natočen dokumentární film Žižek!.
Píše o celé řadě témat: o válce v Iráku, fundamentalismu, kapitalismu, toleranci, politické korektnosti, globalizaci, subjektivitě, lidských právech, mýtech, kyberprostoru, postmodernismu, multikulturalismu, marxismu, Davidu Lynchovi, Hitchcockovi.
YANIS VAROUFAKIS
Janis Varufakis (řecky Γιάνης Βαρουφάκης, často uváděn anglickou transkripcí jako Yanis Varoufakis; * 24. března 1961 Athény) je řecký ekonom, akademik, publicista a politik. V řeckých parlamentních volbách v lednu 2015 byl zvolen poslancem za vítězné levicové hnutí SYRIZA a 27. ledna byl jmenován ministrem financí ve vládě Alexise Tsiprase. Značnou část jeho politické agendy tvořilo úsilí o restrukturalizaci řeckého státního dluhu. Dne 6. července 2015, tedy den po referendu, v němž Řekové odmítli podmínky mezinárodních věřitelů pro prodloužení tzv. druhého záchranného programu, na svou funkci rezignoval.
Varufakis studoval ekonomii na University of Essex v Anglii. Devadesátá léta strávil v Austrálii, kde vyučoval na University of Sydney a získal australskou státní příslušnost (s ponecháním řeckého občanství). Po návratu do Řecka v roce 2000 vyučoval na Národní univerzitě v Athénách. Je autorem řady publikací na téma politické ekonomie; jeho kniha „Globální Minotauros“ (The Global Minotaur: America, the True Origins of the Financial Crisis and the Future of the World Economy) byla přeložena do několika jazyků včetně češtiny. Je také považován za odborníka v oblasti teorie her.
Politické působení
Od svého jmenování ministrem financí vedl Varufakis po dlouhou dobu jednání s tzv. „trojkou“ (tým složený z odborníků nadstátních institucí Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond) a požadoval po ní finanční úlevy pro svou těžce zadluženou zemi. Řecko již dlouho prožívá hlubokou dluhovou krizi (zahraniční dluhy dosáhly do tohoto okamžiku 324 miliard eur) a hrozí mu tzv. grexit, tj. dobrovolné nebo nedobrovolné opuštění eurozóny a znovuzavedení bývalé měny (drachma). To by bylo spojeno s velkými problémy pro hospodářství země a její obyvatelstvo. Kromě ministerského předsedy Alexise Tsiprase byl jedním z hlavních činitelů, kteří rozhodli o konání referenda dne 5. července 2015 o přijetí nebo nepřijetí návrhu mezinárodních věřitelů. V referendu se 61 % voličů hlasovalo „ne“ (v řečtině oxi), takže se většinově vyslovili proti podmínkám věřitelů země. Jen 39 % hlasujících bylo pro tyto podmínky.[2] Následujícího dne, v pondělí 6. července 2015, však Varufakis odstoupil ze své funkce.[3] Novým ministrem financí se stal Euklidis Tsakalotos, rovněž člen hnutí SYRIZA, který již několik týdnů vedl jednání s týmem zastupujícím nadstátní instituce.[4] Dne 13. července 2015 bylo v Bruselu podepsáno předběžné ujednání mezi představiteli Evropské měnové unie a řeckým ministerským předsedou Tsiprasem o poskytnutí nových úvěrů ve výši zhruba 86 miliard eur (po odpočtu předpokládaného vlastního řeckého příspěvku jen 72 miliard eur) převážně z prostředků Evropského stabilizačního mechanismu v rámci tzv. třetího záchranného programu s cílem dosáhnout v následujících třech letech restrukturalizaci státního dluhu země. V tom je započtena také částka 25 miliard eur na nezbytnou výpomoc pro opětné zprovoznění řeckého finančního systému, především bank. Jednání o poskytnutí úvěru jsou komplikovaná, pokračují však poté, co řecká vláda provedla první potřebné reformy.